Planespotting: O historii a vzniku leteckého hobby

Díky filmovému trháku Dannyho Boyla s Ewanem McGregorem v hlavní roli z roku 1996 jste už nejspíš slyšeli o trainspottingu. I když stejnojmenný film vypráví o skupince mladých narkomanů potulujících se Edinburghem 90. let a činnosti trainspottingu se vlastně výrazně nevěnuje, vězte, že trainspotting je opravdové hobby – a ne, většinou to opravdu není hobby ztracené mládeže žijící na ulici. Pozorování vlaků (jak bychom trainspotting volně přeložili do českého jazyka) je zájmovou činností fanoušků různých historických i moderních mašin, při které většinou jde o to, pořídit co nejlepší (nejhezčí, nejdetailnější) fotografický snímek daného stroje.

Pro někoho možná zvláštní záliba, ale fanoušci letectví už dobře ví, kam tímto úvodem, zdánlivě nesouvisejícím s létáním, mířím. Pořídit ze země snímek letadla je totiž mnohdy větší výzvou, než čekat při kolejích na ten správný okamžik pro stisknutí spouště fotoaparátu. Zase úplně mísu se spojením lásky k vlakům a letadlům ale nejsme – mysleli jsme na to u vytváření trasy vyhlídkového letu po stopách Posázavského Pacifiku, kdy si ze vzduchu prohlédneme známou železnici jejíž součástí je i viadukt v Žampachu. Zatímco trainspotting bylo možné provozovat již od vzniku daguerrotypie, neboť tehdy již vlaky jezdily, s planespottingem to bylo složitější a nepřekvapí, že i v začátku této disciplíny letectví má prsty armáda.

Vyhlídkový let nad viadukt Žampach

Dominantou železnice v Posázaví je viadukt Žampach

Technologický vývoj šel napříč 20. stoletím strmou, skoro až exponenciální přímkou prudce nahoru. Od prvních létajících strojů od bratrů Wrightových uplynulo mnoho vody. Obě světové války se silně podepsaly na technologickém pokroku v letectví a dnes máme nespočet různých typů letadel. Za druhé světové války a po ní se výskyt letadel nad evropským nebem tak zahustil, že nebylo problém spatřit letadlo občas i na venkově, v místech daleko od větších měst a tedy i letišť. Víme, že člověk je tvor zvídavý. Zrodil se planespotting – tedy pozorování letadel.

Royal Observation Corps

Královský sbor pozorovatelů pomáhal britskému letectvu získat přehled o nepřátelských letounech během 2. světové války

Planespotting musíme ve válečném kontextu samozřejmě v první řadě brát jako taktickou obranu vůči nepříteli. První radar schopný detekovat letadlo na obloze pomocí mikrovln sice zkonstruoval skotský elektrotechnik sir R. Watson-Watt již v roce 1935. Problémem však bylo bezpečně určit, je-li letadlo přátelské, či nepřátelské. Protiletadlová děla (v angličtině se ve vojenských pojmech setkáte nejčastěji se zkratkou AAA – tedy Anti Aircraft Artillery) tedy stále čekala na potvrzení pozorovatelů, aby mohlo dělostřelectvo zahájit cílený odstřel letadel. Již od roku 1925 do roku 1996 působil ve Velké Británii tzv. Královský sbor pozorovatelů (Royal Observer Corps) složený z dobrovolníků z řad civilistů, kteří britské armádě hlásili pohyb letadel na britském nebi.  Dobrovolníci se učili znát siluetu jednotlivých letadel a určovat i jejich přibližnou výšku. Tuto organizaci tedy můžeme pokládat za mateřskou vůči samotnému planespottingu.

Královský sbor pozorovatelů

Roli pozorovatelů pro Královské letectvo běžně zastávaly i ženy

Dnešní planespotter samozřejmě nehlídá oblohu nad hlavou za účelem obrany vlasti. Jde o letecké nadšence a fanoušky, kteří si rádi ve volném čase vyrazí k runwayi a čekají na svůj „úlovek“. I je čeká nejprve fáze učení, kdy mají problém rozeznat Boeing od Airbusu. A čím více člověk o planespottingu ví, tím více otázek přichází na mysl.  Jakou výbavu si s sebou vzít na pozorování? Který webový radar mi při identifikaci letadel pomůže nejvíce? Jakou lokaci si pro pozorování vybrat? Jak na dálku rozeznat typ letadla podle kondenzační stopy?

Tomu všemu se budeme věnovat v dalších dílech našeho malého seriálu na našem blogu, kde na vás čekají další zajímavé detaily o tomto nevšedním hobby. Pro začátek si můžete přečíst náš rozhovor s profesionálním planespotterem Filipem Kočím.

Letadlům a pozorování zdar!

Sdílet