Planespotting: O koníčku leteckých nadšenců s Filipem Kočím

O specifickém koníčku ze světa letectví jménem planespotting jste už nejspíše slyšeli. Rozhovor o něm a o lásce k letadlům jsme vedli s vášnivým planespotterem a pilotem Filipem Kočím.
A protože tušíme, že vás povídání s Filipem určitě chytne, pomůžeme vám do tajů této pozorovatelsko-cestovatelsko-fotografické disciplíny proniknout se vším všudy! Připravujeme pro vás celý seriál, který vás provede fakty, tipy a zajímavostmi, aby vám už neuletěl žádný vysněný záběr ani mimořádná letecká podívaná!

A320 po vzletu z dráhy ve společnosti neznámé B747

A320 po vzletu z dráhy ve společnosti neznámé B747

Jak bys laikovi popsal planespotting?

Planespotting je aktivita, kdy banda bláznů cestuje klidně i přes půl světa, aby pak ve všech možných i nemožných meteorologických podmínkách hodiny postávali někde u plotu a snažili se vyfotit svůj oblíbený stroj.
Pro mnohé smrtelníky je tenhle koníček poněkud nepochopitelný, ale vlastně se tady kříží dvě docela běžné věci – amatérské fotografování a láska k letadlům.

Jak jsi se k planespottingu dostal ty?

Když mi bylo asi 13, vzal mě táta k prahu tehdejší dráhy 31 (dnes už 30) na Ruzyni podívat se na letadla. Shodou okolností jsem s sebou měl starý kompakt na kinofilm, a tak jsme fotili, abych se kamarádům na vesnici mohl pochlubit, co jsem viděl. Pamatuju si, že jako první jsem fotil B-737-500 ve starých barvách ČSA. Fotky se docela povedly a akce se opakovala. No a s rozvojem internetu jsem zjistil, že existují online galerie, kde se člověk může se svými úlovky pochlubit a podívat se na úspěchy svých kolegů.

Co tě na planespottingu baví nejvíce?

Že je to lov. Stejně jako když čekáte na zvíře, musíte si najít vhodné místo, kde bude dobrý výhled, správné světelné podmínky, cíl, který chcete ulovit a pak máte jen jeden pokus na to vystřelit. Čím vzácnější kousek máte v trofejích, tím větší je to radost. Když se ale výstřel nepovede, máte smůlu. Zvíře uteče, letadlo uletí a vy si smutně spakujete vercajk a jedete domů. No a druhá hezká věc na tomhle koníčku je být blízko leteckému provozu. Atmosféra letiště je nenapodobitelná a z té vůně spáleného kerosinu jsou cítit dálky.

Vzlet B737 v Praze - Ruzyň

B737-700 v romantické scenérii západu slunce po vzletu z ruzyňského letiště

Správný planespotter se neobejde bez profi-vybavení. Prozradíš nám jaké konkrétní vybavení používáš ty?

Základ je zrcadlovka s teleobjektivem. Na spoustě letišť se běžný člověk k letadlům nedostane příliš blízko, a tak je většinou potřeba si éro přitáhnout. Já na letadla používám Nikon 7000 většinou s objektivem 70-200. K tomu se hodí ruční radiopřijímač, kde si můžete naladit frekvence různých služeb řízení letového provozu a máte tak přehled co se zrovna blíží. Ale v době chytrých telefonů a flightradaru už význam tohohle vybavení upadá. Pokud máte k dispozici auto, rozhodně se hodí skládací štafle. Letiště bývá obehnáno vysokým plotem a chce to nějaký ten decimetr navíc, aby šel přestřelit. No a nezbytností jsou také pohorky. Cesta za vytouženým fotoflekem může být někdy hodně náročná. Jo a taky deštník nebo dobrou pláštěnku! Promoklá fotovýbava zamrzí ještě víc, než mokrý trenky.

Máš své oblíbené místo pro pozorování? Cestoval jsi někdy za planespottingem třeba do zahraničí?

Jasně, každý má své oblíbené místečko. Většinou je to takové, které objevil sám, z toho má člověk největší radost. V zahraničí jsem párkrát byl taky, většinou jsem to spojil s nějakým jiným cestovním cílem. Příjemné je focení třeba v Amsterdamu, nejdramatičtější to bylo zase v Tel Avivu, kde mě pak asi dvě hodiny vyslýchala ochranka. :-) Ale nejradši mám Ruzyň, protože tu mám prošmejděnou zvenku i zevnitř. A taky, jak řekl jeden můj kamarád pilot, „protože je to doma“.

Foto Airbus - Madeira

Airbus 321 ulovený během dovolené na Madeiře

Je planespotting časově náročný? Jakou dobu jsi třeba za den strávil u letiště?

Záleží, jak bydlíš daleko. Já měl tu kliku, že jsem dlouho bydlel v Praze na Dědině, takže jsem to měl na fotoflek kousíček. A tak nebyl problém si během studií odskočit na jednu dvě fotky, aby si člověk trochu vyčistil hlavu. Čím dál ale jedeš, tím víc si chceš odvézt úlovků. Už jsem taky párkrát sbalil řízky s chlebem a strávil u dráhy celý den.

Používáš například flightradar, aby sis ohlídal některá letadla?

Ano, flightradar je luxusní věc! Spoustě lidí to přijde jako samozřejmost, ale já začínal v dobách, kdy se nám o takovéhle vymoženosti jenom zdálo. A to pak, když mělo přiletět něco zajímavého, člověk odposlouchával komunikaci z vysílaček kolegů, jestli náhodou nezaslechne tu správnou volačku a mžoural očima na každou tečku na obloze, než konečně někdo s dalekohledem zahlásil „hele, to je von!“. Dneska se člověk z postele podívá na mobilu na flightradar, jaké má linka zpoždění, a dá si ještě pár minut šlofíka. Ta správná romantika se ze spottingu už vytratila…

Ty sám jsi také pilot. Přináší ti to do planespottingu nějakou výhodu?

Znalost leteckého prostředí je fajn. Například se hodí vědět, že letadla sedají proti větru, takže člověk tuší, ze kterého směru se bude sedat. Ale že bych z výcviku nějak těžil, to asi ne. Každý člověk praštěný vrtulí se o létání trochu zajímá, a tudíž ví, co a jak.

Publikoval jsi někam své fotografie? Kde můžeme tvé úlovky najít?

Publikoval jsem především na Planes.cz. Taky jsem se pokoušel o vlastní web, ale ani ten jsem nedotáhl do konce. Obojí pro nedostatek času usnulo. Teď už fotím jen sporadicky a většinou do šuplíku. Těším se na důchod, až budu vytahovat ty historické špeky a chlubit se s tím začínajícím spotterům. Úplně to vidím, jak v roce 2050 budu ukazovat historické záběry, jaké to bylo, když do Prahy létala 747.

Co považuješ za svůj nejlepší úlovek?

Nejradši mám staré stroje. Takové ty průtokové ohřívače paliva, co proměňují kerosin především na hluk a kouř. Takže nejvíc si cením toho, že jsem měl tu čest setkat se s Tu-154, B747 SP, VC-10, MD-11 nebo Tristarem. Taky se mi líbí retro nátěry, takže mezi mé oblíbené záběry patří třeba i tohle:

Letadla ŠSA na letišti v Ruzyni

Jaká je planespotterská komunita? Děje se něco jako hromadné pozorování? Nebo jsou to spíše „vlci samotáři“? Konkurují si planespotteři jako fotografové letadel?

Určitá zdravá rivalita tam je. Je to jako v každém sportu nebo koníčku. Každý má tendenci chránit si svoje know-how, svůj flíček, který si vymazlil. Ale ve výsledku to pak stejně dopadá tak, že se všichni rádi o informace podělí s ostatními kolegy. Když má letět něco zajímavého, sejdou se na těch ideálních fotoflecích i desítky lidí. A pak se i klábosí. O letadlech samozřejmě.

A na závěr: Co bys doporučil začínajícím planespotterům?

Fotit věci, které už nebudou. Staré střepy a koráby nebes, protože s odstupem času si člověk řekne: „Ještě že jsem si tenkrát přivstal a do toho mrazu vyrazil. Tohle už dneska neuvidím.

Oddělovací čára

Tak už máte jasno? :-) Zůstanete u kochání se výtvory jiných nebo si začnete dělat radost svými vlastními úlovky?

Zdroj foto: https://fotokoci.webnode.cz/

Sdílet