Letecká komunikace: hláskovací abeceda a proč létají Roger s Romeem?

Jak se mluví v oblacích

 

Snad každý ví, že letecká komunikace má svá pevně daná pravidla. To, že se spolu domluví piloti a řídící letového provozu bez ohledu na to, z jaké jsou země je ale hlavně zásluhou speciálního jazyka, který musí ovládat každý účastník leteckého provozu. O tom se můžete přesvědčit na vlastní uši, když se stanete pilotem na zkoušku nebo vyrazíte na vyhlídkový let. A to nezáleží, jestli letadlem nebo i vrtulníkem. Nejen výrazy, které jasně sdělí, co má třeba pilot v úmyslu a jestli rozuměl přijaté zprávě, ale i samotná letecká abeceda je vymyšlena tak, aby se předešlo omylům.
Zajímá vás, jak to celé vzniklo? A proč nemá „MayDay“ nic společného s „květnovým dnem“?

Čím to celé začalo, aneb pantomima nestačila

Abychom si to vše vysvětlili, musíme se vrátit k počátkům letectví, k samotným bratřím Wrightům. Tedy do roku 1903. Ve chvíli, kdy lety Orwella a Wilbura Wrightových začaly být delší než skoky a létali už tak vysoko, že by jejich hlas k lidem na zemi nedolehl, ani kdyby měl sílu jako trouby z Jericha. Hledali tak způsob, jak se s pozemním personálem domluvit. Nejprve prostě ti ve vzduchu i ti na zemi mávali a máchali rukama, pak používali barevná pádla a signální světlice. Ale všechno to bylo zdlouhavé, nepříliš funkční a především pro ty nahoře velmi složité. Způsob jasné a hlavně oboustranné komunikace postrádali i letci, kteří přišli po bratrech Wrightech. Dlouho sice panoval názor, že obloha je příliš rozlehlá na to, aby se dvě letadla srazila, ale vzrůstající počet nehod všechny optimisty časem vyvedl z omylu. Potřeba domluvit se narůstala a vizuální prostředky komunikace zkrátka přestaly stačit.

Bratři Wrightové

Bratři Wrightové měli při pilotáži plné ruce práce. Co by dali za vysílačku…

Přelom jménem telegraf

Velký posun nastal, když se v novém odvětví dopravy začal využívat vynález Itala Guglielma Marconiho, bezdrátový telegraf. Bezdrátová telegrafie, která se v průběhu prvního desetiletí 20. století vyvíjela zhruba stejně bouřlivě jako letectví, nabídla možnost spojení pomocí Morseovy abecedy. První přístroje byly sice těžké, neforemné a dost často poruchové, ale umožňovaly pilotům přijmout zprávu a současně potvrdit těm na zemi, že ji v pořádku dostali. Místo vyťukávání dlouhého „received“, tedy „přijato“, piloti používali zkratku. Pouhé první písmeno slova, tedy „R“, v Morseově abecedě navíc snadno zapamatovatelné a rozpoznatelné „.-.“. Předchůdce pana Rogera.

Guglielmo Marconi

„Zkuste to bez drátů, milý Marconi…“ Fungovalo to a základy bezpečné letecké komunikace byly na světě.

A přišlo rádio…

V roce 1915 došlo k dalšímu posunu. Telegraf nahradilo rádio a v oblacích se začalo mluvit. S mluveným slovem ale kromě mnoha výhod přišly i nové problémy. Jak zajistit, aby při hovoru mezi piloty dvou i více letadel a mezi piloty a zemí nedocházelo k omylům? Slabý signál, atmosférické poruchy, rádiový šum, nervozita, rozdílný jazyk nebo mizerný přízvuk – to vše nahrávalo vzniku chyb a v jejich důsledku špatným rozhodnutím a ještě horším koncům. Účinná komunikace mezi pozemním personálem a piloty byla prostě a jasně základním předpokladem bezpečného létání letadel.

První verze abecedy je na světě

V roce 1920 proto Mezinárodní telekomunikační unie vytvořila první celosvětově známou hláskovací abecedu, v níž každému písmenu odpovídalo konkrétní slovo zvolené tak, aby se jeho výslovnost nepodobala žádnému jinému a nebylo je tak možné zaměnit. Tato abeceda zaručovala, že důležité zprávy dojdou přesně v tom znění, v jakém mají. Až na pár výjimek ji tvořily názvy světových států a měst:

Amsterdam, Baltimore, Casablanca, Denmark, Edison, Florida, Gallipoli, Havana, Italy, Jerusalem, Kilo, Liverpool, Madagascar, New York, Oslo, Paris, Quebec, Roma, Santiago, Tripoli, Uppsala, Valencia, Xanthippe, Yokohama, Zürych.

Hledání té pravé

V průběhu druhé světové války americké a britské vojenské síly používaly vlastní „Able Baker – Abebbet“ kde byla základem běžně používaná jména. Včetně našeho hrdiny Rogera:
Able, Baker, Charlie, Dog, Easy, Fox, George, How, Item, Jig, King, Love, Mike, Nan, Oboe, Peter, Queen, Roger, Sugar, Tare, Uncle, Victor, William, X-ray, Yoke, Zebra.

Potvrzení toho, že jste rozuměl zprávě se ozývalo nejčastěji a Roger se tak díky mnoha válečným filmům a bojovým leteckým scénám dostal do obecného povědomí, do historie i do běžné mluvy.
V abecedě se bohužel dlouho neohřál. Už v roce 1951, při dalších úpravách hláskovací abecedy, byl Roger nahrazen svůdníkem Romeem. Změnu doznala i další písmena abecedy, a zdaleka ne naposledy.

Zohledňovaly se totiž zvláštnosti jiných jazyků. To, co považuje za běžné Brit či Američan, může dělat problémy Francouzi či Španělovi. Nebo příslušníkovi jiného národa. Stejnou hlásku i stejné slovo může každý vyslovovat jinak. A tak se měnila písmena C, M, U a X. Hodně se diskutovalo o písmenu N. Konečná verze, tzv. hláskovací abeceda NATO, byla přijata v lednu roku 1956.

Jak zní?

Alfa, Bravo, Charlie, Delta, Echo, Foxtrot, Golf, Hotel, India, Juliett, Kilo, Lima, Mike, November, Oscar, Papa, Quebec, Romeo, Sierra, Tango, Uniform, Victor, Whiskey, X-Ray, Yankee, Zulu.

Hláskovací abeceda NATO

Na nebi může klidně Romeo tančit Foxtrot s Mikem v nové Uniformě, zatímco zklamaná Juliet shazuje Kilo při Tangu s Victorem v Quebecu se sklenkou Whiskey (s Limatkou:-)

Ani do této abecedy se náš Roger nevešel, ale jako potvrzení přijetí zprávy stále zůstává snad nejznámějším slovem v letectví. Je ovšem třeba opravit některé omyly, vzešlé právě ze sledování leteckých soubojů ve válečných filmech. Roger neznamená provedu, ale skutečně jen potvrzení, že pilot zprávu přijal a porozuměl jí.

Pozor na záměnu

Chce-li pilot říci provedu, musí ohlásit WILCO, což je zkratka anglických slov „will comply“, tedy „splním“. Letecká angličtina, kterou dnes musí z rozhodnutí Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) ovládat každý, kdo si chce sednout do kokpitu na mezinárodní let nebo do řídicího střediska, má i jiné zvláštnosti. Neříká se například tři (three), ale strom (tree). Neříká se také devět (nine), ale niner. Za prvé se dá „nine“ snadno zaměnit za „five“, ale také je třeba myslet na to, že Nine (: najn) zní jako německý zápor „nein“, a to by ve vypjaté situaci mohlo zamotat hlavu německým mluvčím a vést i ke katastrofě.

A proč vlastně MAYDAY?

Zkrátka, letecká angličtina je svérázná a občas překvapivá. Všechno se zkracuje, zjednodušuje a především používá tak, aby nemohlo dojít k nedorozumění. A ne každé zdánlivě anglické slovo je opravdu anglické.
Řekli byste, že obecně známý signál pro letadlo v nouzi vzešel z francouzštiny?
Vymyslel ho ale Angličan, Frederick Stanley Mockford, zkušený a uznávaný odborník na rádiovou telegrafii, veterán z první světové války, v níž bojoval v uniformě Royal Flying Corps, a ve dvacátých letech minulého století rádiový důstojník na proslulém letišti v Croydonu. V roce 1927 byl vyzván, aby vymyslel hlasový signál nejvyšší nouze, který bude jednoznačně srozumitelný a v éteru nezaměnitelný. Neznělé anglické slovo „help“ se totiž i v běžném rádiovém provozu lehce ztratí. Mockford nezklamal. Použil francouzské „m´aider“, „pomoz mi“, přidal kulatý anglický přízvuk – a zrodilo se MAYDAY.

 

Přesvědčte se naživo

Poslechnout si využití hláskovací abecedy v akci můžete i jako pilot na zkoušku po boku jednoho z našich instruktorů, pro kterého je taková komunikace denním chlebem. Uslyšíte, že bez její znalosti byste se ani do vzduchu nedostali. Ale i když si třeba netroufnete vzít knipl do vlastních rukou, nezoufejte, ani jako posádce při vyhlídkovém letu vám z komunikace s věží nic neuteče.
Tak sluchátka na uši! “WILCO!“

Pilot Cessna 172

Vyslechnout si průběh letecké komunikace naživo můžete při každém námi pořádaném letu, ať už letadlem, tak i vrtulníkem.

Sdílet